PŘEDSTAVENÍ
SVATOVÁCLAVSKÝCH STUDIÍ - ÚSTAVU ČESKÉ STÁTNOSTI
Lidské dějiny lze chápat také jako dějiny národů. Prvním parametrem, udávající povahu historických událostí, je ráz krajiny. Od počátku si je člověk vědom hranic území (prostoru), kde žil on sám, jeho rodina a jeho kmen. Druhým parametrem je čas, protože dějinná událost probíhá nejen někde, ale i někdy. Člověk si byl také vždy vědom toho, že má předky (otce, matky, babičky, dědy) a následovníky (děti, vnoučata). Právě uvnitř národa a v rámci jeho vzájemných vztahů s jinými národy se tvoří dějiny. Národy (neboli etnosy) jsou tak skutečnými účinkujícími na jevišti dějin.
Často se neprávem říká, že jsme malou nevýznamnou zemí, o kterou se nikdo nezajímá. Přitom naše vlastní dějiny nás učí, že náš úděl v sobě spojuje prvek národní i geografický. Jsem jedinou zemí světa, jejíž obrysy jsou vidět z vesmíru (míněno česká kotlina) a jak správně odtušil český král a římský císař Karel IV. je naší dějinnou rolí obývat tento výjimečný geoprostor v srdci Evropy. Proto například definoval součásti Zemí koruny české jako nedělitelné části království.
Češi vždy vnímali nadčasovou ideu svého státu, jako nejvyšší projev vitality národa a osobnost knížete Václava svatého ("dědice českého") byla po staletí chápána jako symbol a záštita této národní svébytnosti a české státnosti. Václavova osobnost po staletí přirozeně spojovala všechny pozitivní síly české společnosti bez rozdílu postavení, majetku i vyznání.
Cílem nově budované instituce s názvem Svatováclavská studia - Ústav české státnosti by měla být dokumentace, studium a popularizace pramenů, vztahujících se k osobě svatého Václava, ke svatováclavské duchovní a kulturní tradici a k tisícileté tradici české státnosti. Svatováclavská studia by také měla pečovat o uchování a kontinuitu tradic spojených s historií českého národa, jeho slovanských a indoevropských kořenů, stejně tak jako českého státu od jeho vzniku v desátém století do současnosti a predikovat jeho pozitivní rozvoj do budoucnosti.
Vlastní činnost ústavu by se tak rozpadala do tří (paralelních) oblastí:
dokumentační a archivní činnost uchovávající svatováclavský odkaz
pořádání (stálých i příležitostných) výstav a konferencí (sympózií a kolokvií) týkající se významu a poselství sv. Václava, sv. Ludmily a české státnosti
výzkumná a odborná činnosti tzv. think-tankového typu, zabývající se synergickým výzkumem české státnosti, díky níž je instituce uvozena jako ústav české státnosti
Ústav by měl ve výše uvedeném směru vyvíjet vlastní odbornou, publikační a popularizační činnost a měl by také spolupracovat se státními i soukromými institucemi a spolky, a to tak, aby problematiku a specifika svatováclavského odkazu a české státnosti zpřístupnil co nejširší veřejnosti.
Muzeální činnost Svatováclavských studií by se sestávala ze stálé výstavy o svatém Václavu a svaté Ludmile se stručnou rekapitulací vývoje české státnosti, která by byla umístěna přímo ve Staré Boleslavi v prostorách Kolegiátní kapituly svatých Kosmy a Damiána. Byla by určena široké veřejnosti a zejména mladým lidem, kteří by navštívili Starou Boleslav jako národní poutní místo a živý odkaz české státnosti. Taková výstava dnes ve Staré Boleslavi, zejména pro školy a jejich vlastivědnou výuku zcela chybí.
Kromě toho hodlají Svatováclavská studia pořádat ke svému tématu i příležitostné výstavy, konference a koncerty ve Staré Boleslavi a také po dohodě s jinými výstavními a muzeálními institucemi putovní svatováclavské výstavy či na takových projektech odborně spolupracovat.
Ústav české státnosti by dále odborně zkoumal vztah mezi českou státností a společensko-politickými otázkami, a to nejen v historické časové perspektivě, ale i v přítomnosti s predikcí budoucího vývoje, rozbor příležitostí a rizik, mající za cíl uchování a rozvoj české státu a jeho státnosti. Vnitřní struktura této think-tankové části ústavu by byla rozdělena do čtyř odborů a celkem dvanácti sekcí. Ústav by tak zkoumal otázky státnosti v návaznosti na historii, filozofii a teologii, rozvoj vzdělání, ústavní právo, mezinárodní vztahy a globální politiku, obranu a národní bezpečnost, strategický rozvoj a národní hospodářství, ochranu přírodních a nerostných zdrojů, potravinovou soběstačnost a tvorbu a ochranu krajiny, podporu tradiční rodiny, péči o zdraví lidu a národní kulturní tradici a folklór.
Součástí ústavu by měla být i příruční knihovna, která by se sestávala ze zásadních děl mapující problém svatováclavské tradice a české státnosti, včetně tzv. výukových filmů.
Je třeba zdůraznit, že celý koncept ústavu předpokládá malou, ale flexibilní instituci, která pracuje s minimálními provozními náklady, které jsou zárukou její dlouhodobé stability.
Důležitým aspektem činnosti ústavu by od jeho počátku měl být multioborový pohled. Striktně disciplinární rozdělení vědecké činnosti totiž brání celostnímu pohledu, žádoucím synergiím i schopnosti nacházet dlouhodobá vyvážená životaschopná řešení. K tomu by mělo přispět nejen sdílení jedněch prostor, umožňující okamžitou vzájemnou komunikaci, ale odborné pracovníky ústavu bude také potřeba systematicky vzdělávat zejména v oblasti konceptuálního řízení složitých sociálních systémů a multioborových pohledů na daná témata.
Přesto, že hovoříme o snaze vybudovat instituci "think-tankového typu", domníváme, se, že by nemělo jít o soukromoprávní aktivitu, ale naopak, že na založení Svatováclavských studií - Ústavu české státnosti by se mělo podílet několik reprezentativních českých veřejných institucí. Na jejím vzniku a existenci by měl participovat nejen stát, ale i municipality, vysoké školy, národní kulturní a vědecké instituce, stejně jako významné české svazy a spolky i významné české privátní subjekty. Se všemi takovými potencionálními partnery navazuje již dnes Společnost pro Svatováclavská studia vazby a uzavírá s nimi partnerská memoranda.
